O Zámku Lešná
Jméno chovatelské stanice "Ze Zámku Lešná" je trochu neobvyklé, a proto nabídneme malý náhled do historie...

Zámek Lešná je oblíbené výletní místo obyvatel Zlína. Původně jen bažantnice, u které byl postaven prostý zámek v letech 1809, doplněný tak zvaným Tyrolským domem v letch 1818-23. Zámek byl v roce 1887 zbořen a na jeho místě bylo vybudováno romantické pseudoslohové sídlo s řadou dalších objektů, jako stájemi, jízdárnou, elektrárnou apod., obklopené anglickým parkem. Kolem roku 1929 se začaly systematicky rozšiřovat stavy zvěře v zámeckém parku a oboře, které se staly základem dnešní zoologické zahrady. Od roku 1948 slouží celý areál - zámek, park a ZOO - jako kulturní zařízení města Zlína a je přístupný veřejnosti.

V této zoologické zahradě pracovala jako ošetřovatelka Běla Sochorová a v roce 1965 zložila chovatelskou stanici "Ze Zámku Lešná". Plemeno Cavalier King Charles Spaniel si zamilovala, a v roce 1981 začala s tímto plemenem pracovat.

Zvířata jsou můj život:

Narodila jsem se v Praze a již od dětství jsem milovala všechno živé. Kde jakého toulavého psa jsem vodila domů a dopadalo to vždy stejně - musel z domu.Moc jsem se trápila s osudem těch bezdomovců a nikdo pro mě neměl pochopení. Když se pak jednalo o volbu mého povolání,chtěla jsem ke koním jako ošetřovatel - žokej a hlásila jsem se na školu do Vizovic (tou dobou jsem již jezdila na koni v jezdeckém oddíle TJ Žižka Praha). Na školu mě však nepřijali s odůvodněním, že nemají internátní zařízení pro děvčata.

To bylo v roce 1959 a v tu dobu byla nově založena a otevřena škola při pražské ZOO v oboru "Pěstitel - chovatel cizokrajných zvířat". Byla jsem na tuto školu přijata z celé republiky nás bylo celkem patnáct .Tato škola mi dala mnoho teoretických i praktických znalostí z oboru zoologie, genetiky a chovu.Úžasné byly přednášky lektorů z řad zoologů, praktické znalosti ZOO chovatelů. Praxe se zvířaty byla střídána s prací u různých druhů zvířat. To bylo pro mě vrcholné štěstí a mé životní naplnění.

Právě v zoologické zahradě v Praze jsem spatřila v roce 1960 prvního novofundlandského psa a úplně mě očaroval. Po roce se pro mě jedna fena narodila a já jsem ji dostala . Ukončila jsem školu s vyznamenáním a odjela jsem z Prahy pracovat na Moravu jako ošetřovatelka zvířat do ZOO Lešná, novofundlandskou fenu Besii jsem si vezla sebou. Tak začal v roce 1965 můj chov novofundlandských psů , kdy jsem odchovala první štěňátka na svou chovatelskou stanici „ze Zámku Lešná“ (v té době jsem na zámku také bydlela).


...............článek, který vyšel v časopise Pes přítel člověka..................
 

Podařily se mi chovatelské úspěchy i práci. V té době byla vzácnost v zajetí odchovat mláďata rysů ostrovidů, fenků berberských,dikobrazů evropských a mimo ně jsem tajně odchovala uměle i dvě vlčí mláďata (měla být utracena z důvodu omezení počtu mláďat ve vrhu) a jednoho psa dinga australského. Mám v paměti mnoho příběhů,které jsem se zvířaty zažila, některé dramatické, některé veselé, ale také smutné.

Mnoho každodenního volného času jsem trávila také na koních. Moje začátky byly už tenkrát v Praze na Trojském ostrově, tam jsem startovala ještě jako dorostenka, a vyhrála jsem 1.místo ve skoku Z. Krátce na to jsem odjížděla pracovat na Moravu, kde jsem pokračovala v závodní kariéře v parkurovém skákání. Dřina v práci, dřina kolem koní, ale ničeho nelituji a tvrdím jedno, že má práce byla mým koníčkem.

 

Po letech dobrodružného života jsem se vrátila do Prahy.To již jsem měla dceru Simonu. Několik let jsem pak pracovala u laboratorních zvířat ve výzkumných ústavech a do ZOO jsem se již nevrátila. Ve výzkumném ústavu jsem si, mimo jiné, hrála s barvami u myší a docílila jsem různých barev -modrou, hnědou, lila, strakatou, ve finále se mi objevila barva aguty (divoké zbarvení).

V té době jsem se již intenzivně věnovala kynologii a v roce 1971 jsem skládala závěrečné zkoušky na rozhodčího exteriéru psů .V roce 1974 jsem již byla mezinárodním rozhodčím a od té doby posuzuji na výstavách všech druhů. Má druhá dcera Linda se mi narodila v roce 1976 a já jsem těžce onemocněla zhoubnou nemocí. Svůj boj s touto nemocí jsem vybojovala ještě opakovaně po deseti letech .

Od roku 1981 chovám malé plemeno psů a to Kavalír King Charles španěl, protože mé fyzické síly na velké plemeno již nestačily. V tu dobu byla u nás velmi úzká chovná základna a smrtelné úzce příbuzenské páření, které vycházelo třeba pět generací z jednoho původního páru. Nikdy bych tento způsob chovu nepraktikovala, proto jsem se zaměřila na krytí v zahraničí a dovoz importů. Dovezla jsem několik psů a fen, kteří se v chovu ve větší nebo menší míře uplatnili. Mohu konstatovat, že za léta chovu kavalírů jsem zachovala potomstvo zdravé a až na pár jedinců i dlouhověké. Takovým příkladem je můj importovaný pes Onyx v.d.Saarmühle, který se dožil 16let a 3měsíců a tuto dlouhověkost předal i svým několika potomkům. Škoda jen, že byl hloupými jazyky odsouzen za to, že měl matku barvy trikolor a sám byl barvy black and tan. Povrchnost a nevědomost způsobila mnohokrát více škody než prospěchu v mnohých chovech.

Také jsem se ještě před chovem kavalírů zabývala chovem perských koček – také pod chovatelskou stanicí "ze Zámku Lešná". Zajímavé je, že mi stačilo 6 generací a systematický výběr partnerů a z typické perské kočky jsem získala typickou bezsrstou kočku Donskou Sphynx. To ovšem trvalo hodně let.

 

 



Zpět na úvod
Back - Index